Slapy

Příprava skutečné stavby Slapské přehrady začala již za II. Světové války. Volba přehradního místa a typ elektrárny byly stěžejními úkoly první fáze projektu díla. Na základě obsáhlých diskusí bylo rozhodnuto vybudovat vodní dílo Slapy ve Svatojánských proudech . Úzké údolí, ve kterém je přehrada situována si vynutilo netradiční a v té době v Evropě ojedinělé řešení vodního díla s elektrárnou umístěnou přímo v tělese hráze pod přelivy.

Po zvolení vhodného místa bylo nutno začít zpracovávat úvodní projekt a provést řadu dílčích studií. Příprava stavby byla zahájena v červenci 1949 ražením směrové štoly pro obtokový tunel. Ten byl dokončen v únoru roku 1951, kdy jeho profilem začala protékat řeka. Tunel je vylámán ve skále u pravobřežního zavázání přehrady. Po skončení stavby, před napuštěním nádrže v roce 1954 byl z horní vody uzavřen. Uzávěr byl vytvořen předem připravenou železobetonovou skříní o váze 300 t,  která byla do otvoru naplavena po hladině.V roce 1952, bezprostředně po schválení úvodního projektu, byly zahájeny stavebně montážní práce na přehradě a elektrárně. Jednalo se nejprve o stavby lanovek, betonárek, komunikací apod.

Pro zásobování stavby cementem a kamenivem byly zřízeny tři lanovky, s jejichž pomocí byl na stavbu dopraven materiál na výrobu 374 320 m3 betonu, který tvoří těleso hráze. Stavební jáma samotné Slapské přehrady byla zcela uzavřena dvěma sypanými hrázemi. Horní, která odváděla vodu z řečiště do a dolní výškou zhruba poloviční. Stavba byla těmito hrázemi zabezpečena na 3,5-letou vodu (890 m3/s). Po napuštění hráze zůstala horní jímka skryta pod hladinou.Před zaplavením území nádrže byly vytipovány památkové objekty, které byly přeneseny nad hladinu budoucího jezera. Jednalo se vesměs o drobné památky jako kříže, kapličky apod. nejznámější je patrně sloup a socha sv. Jana v bývalých Svatojánských proudech.

Napouštění Slapské přehrady proběhlo zcela netypicky. Díky povodni v roce 1954 byla totiž nádrž plná doslova během několika dní. Stavba nebyla ještě zcela dokončena, tři hradící segmenty nebyly osazeny vůbec a na 1. poli probíhala montáž. Prostor Slapské nádrže byl před povodní částečně prázdný, i když už probíhalo pozvolné napouštění. A právě tento volný objem při povodni pomohl zadržet 90 mil. m3 vody. Přítok z Kamýka v hodnotě 1960 m3/s byl snížen na odtok ze Slap 1345 m3/s a vrchol povodně byl zpožděn přibližně o 12 hodin. V té době možná vznikl nepravdivý mýtus, že Vltavská kaskáda  může ochránit Prahu před každou povodní.

Stavba byla ukončena v roce 1955 včetně uvedení elektrárny do zkušebního provozu. V následujícím roce  - 1956 – bylo ministerstvem zemědělství, lesů a vodního hospodářství vydáno povolení k trvalému provozu.

Zdroje: Vodní hospodářství č. 6/2005, www.plv.cz, www.cez.cz, www.estav.cz, Šakalův blog