V polovině 17. století byly Slapy a okolí zdevastovány válkami. Prostý lid velmi trpěl, nebylo rozdílu mezi domácím a cizáckým vojskem, ve vsi zůstali 4 chalupníci.  Za pár let, když se situace uklidnila, se panství rozrostlo natolik, že byla založena škola. První zmínka o ní je z roku 1669. V roce 1680 se slapské panství rozrostlo o Korkyni.

V roce 1785 se v životě Slap udála významná změna, neboť rozhodnutím císaře Josefa II. ze dne 24. září byl zbraslavský klášter zrušen. Slapy byly posléze zabrány královskou komorou.
Roku 1825 koupil panství Karel Bedřich baron Korb z Weidenheimu, který byl krátce před tím povýšen do šlechtického stavu. Slapské území sahalo až po Davli a na území žilo přes 4000 lidí. Nový majitel upravil a zvětšil příbytek řeholníků v nevelký zámek, do dnešní doby se z něj zachovaly pouze hospodářské budovy a  původní věž s hodinami.
Roku 1846, dva roky před zrušením roboty, došlo na panství k revoltě robotníků proti vrchnosti. Spor byl vyřešen vojskem a hlavní vůdce František Starec z Nových Dvorů byl zatčen a spolu s několika sedláky vězněn a mučen.
Později se panství ujal hrabě Aichelburg, původem z Rakouska, který si Slapy velmi oblíbil. Mezi lidem pak byla zvláště oblíbena komtesa Helena, která podporovala v druhé polovině 19. století české vlastence a je po ní pojmenován Helenin dub. Hrabě se staral o školu a stál za založením hasičského spolku.
V roce 1881 prodal panství Bedřichu Westphalenovi, který se zasloužil o generální opravu kostela
v roce 1911. Poslední člen rodu Westphalenů Theobald, prodal slapský velkostatek na konci 1. světové války a odešel na frontu. Veškeré utržené peníze, které stržil za Slapské panství (téměř dva miliony korun) investoval do válečných půjček.
Novými majitelem se stal průmyslník a bankéř Bohumil Bondy.
V I. světové  válce bylo ze Slap odvedeno 135 mužů. Padlo 29 slapských 9 přestavlckých. Řada z nich vstoupila do československých legií. Traduje se, že Jaroslav Chvátal přinesl hrst prsti z bojiště u Piavy, která je uložena v pomníku padlých pod kostelem